Stigma „černé ovce“ aneb Jsem hrozná, všem jen ubližuju

Petra, celá v černém, s výraznými černými očními linkami, za mnou přišla s prosbou o pomoc. Byla velmi žárlivá. Tak žárlivá, že nedovolovala svým partnerům, aby ji nechávali samotnou a bavili se bez ní. Buď jim to zakazovala pod pohrůžkou, že pokud půjdou, ona to “nedá” nebo se “kousla” a šla se bavit s nimi, i když se jí do společnosti vůbec nechtělo.

Zároveň se následně obviňovala: “Já vím, že partnerovi hrozně ubližuju. Já to nechci dělat, ale nemůžu si pomoct.”

Řekla jsem jí: “Milá Petro, partnerovi nemůžeš tímto ublížit. Ty jsi jedna strana. Dáváš najevo, co chceš. Jeho rozhodnutí už je pak na jeho zodpovědnosti. Pokud se rozhodne ve vztahu s tebou zůstat a nikam nechodit, je pak už jeho případná emoce nedostatku svobody jeho odpovědností a sám musí přijít na to, proč sám sobě říká ne a nedělá, co jej těší. Pokud by to byl vyzrálý, sebevědomý muž, řekl by ti o svých pocitech a nenechal by se omezovat v tom, co mu dělá radost. A určitě by tě takový muž nevinil za svá vlastní rozhodnutí. Nemůžeš mu tedy tímto ublížit ty, to sám sobě může udělat jedině on.”

Koukala na mě překvapená. Začaly jsme pátrat dál. Kdo tě nutil nést odpovědnost za její/jeho nedobré pocity?

“Hlavně máma.”

“Jak to dělala?”

“Pořád to dělá. Podle ní dělám všechno špatně. Prý žena jako já bych ani neměla mít rodinu. Ona v mém věku byla prý jiná. O mé žárlivosti by mamka nemohla ani slyšet. Odsoudila by mě. Taková jaká jsem, nemůžu s nikým být. Musím se změnit. Máma mě v podstatě zavrhla. Pořád se se mnou porovnává, že je lepší. Ona se měnit nebude, to já dělám jenom problémy. Vlastně mě naši odsunuli na druhou kolej.”

A archetyp černé ovce vykoukl na světlo boží. Ta mladá dívka ani netušila, co se rozhodla nést za břímě a s jakou rolí se nevědomě ztotožnila.

Kdo je černá ovce?

„Černá ovce“, je určitým způsobem outsider, na něhož ostatní promítají své nedostatky, a tím paradoxně přispívá k upevnění skupiny. Sigmund Freud poukázal na pozitivní význam „obětního beránka“, na něhož se snáší agresivita druhých. Budeme-li se bavit o černých ovcích v prostředí rodiny, je to člověk, který se nějakým způsobem odlišuje od standardu, zpravidla to znamená, že je více napojený na svou přirozenost a méně snadno se nechá “ochočovat” běžnými praktikami rodu. Projevuje se více emocionálně, je introvertní či se chová odlišně od svých vrstevníků. Rodičům odkrývá jejich potlačené temné stránky, které se jim dařilo odsunout do podvědomí. Toto dítě, černá ovce, přichází, aby jim jejich temnotu odkryla skrze projekci. Nevědomý rodič se snaží tuto temnotu, kterou považuje za špatnou a trestuhodnou, potlačit i u svého dítěte. Zároveň se tak rodiči daří odklonit pozornost od vlastních stínů projekcí na své dítě. Černou ovci v podstatě nejde předělat a domnívám se, že ji nejde ani úplně zlomit. Duše černé ovce vzala na sebe nelehký úkol otevřít v druhých démony. Vynést je skrze své nestadardní a přirozené domáhání se svých potřeb na světlo.

V dětství je tento člověk zároveň tmeličem rodiny, protože je důvodem rodičovského porozumění. V jiných oblastech jsou si rodiče černé ovce (rebela) často dalece vzdáleni, ale v debatách o problémovosti svého nepovedeného dítka se vždy na chvíli přiblíží a pocítí stav vzájemného souznění – oba jsou tím děckem už přece tak unavení a bylo by dobré se domluvit, co s ním… Kdyby zde dítě, které na sebe vzalo temnotu rodiny, nefigurovalo, pravda o vztahu rodičů by vyšla najevo a oni by byli nuceni se se skutečností potkat tváří v tvář. 

Tyto děti v dospívání často končí v poradnách psychologů s rodičovskou objednávkou – naše dítě potřebuje pomoc, je “vadné“ a potřebuje opravit, aby bylo normální. Nezřídka je “problém“ nakonec “vyřešen” antidepresivy.

Pokud rodiče nejsou dostatečně uvědomělí a nevyužijí “problémovost” svého dítěte k vlastnímu duchovnímu rozvoji, stigma problémového jedince je pevně vytvořeno. Když pak tato černá ovce dospěje a vstoupí do vztahu, najde si zpravidla partnera, který se stejně tak, jako její rodiče očišťuje od svých temných stránek skrze druhého člověka. Aby sám zůstal světlý a dobrý a ten druhý příčinou vztahových problémů a konfliktů. Trauma černé ovce pokračuje a prohlubuje se. 

Žárlivost obětního beránka je pak důsledkem nedostatečné lásky matky či otce a jeho nepřijetí za to, jaký je. Černá ovce uvěří, že taková, jaká je, nemá právo na lásku svých rodičů bez podmínek a ortel je vyřčen. Žárlivost je pak jen vrcholkem ledovce problému ležícího hluboko pod povrchem – nezasloužím si lásku, taková, jaká jsem, na ni nemám právo a neměla bych jí ani vyžadovat. Přirozená potřeba lásky a blízkosti však spustí nekontrolovatelné způsoby nevědomého člověka, jak si lásku přece jen udržet, a k tomu už pak slouží jen násilné donucovací prostředky. Za to se pak černá ovce cítí opět jako tomu bylo v dětství – zase ubližuje a otravuje milovaného člověka. Potvrdí si pravdu, kterou od rodičů slýchala – je k ničemu a nezaslouží nic.

Pokud dualitní hru neprokoukne a rozhodne se zůstat ve své roli  obětního beránka, bude trpět nadávky, urážky a zoufalé kroucení hlavou druhých do konce svého života. Nebude se tak moct potkat se svým nádherným potenciálem probouzeče společnosti, inspirátorem a nositelem pravdy o skryté temnotě společnosti.

Pokud se černá ovce probudí a prohlédne svůj nevědomý mechanismus mysli brát na sebe roli obětního beránka, velmi často se z ní pak stává silný člověk, který disponuje mocí a velkým vlivem na druhé. Opuštěním této role může na sebe takový člověk pohlédnout očima lásky, s vědomím, že je zcela v pořádku přesně takový, jaký je, a láskyplné lidi nemusí o lásku prosit, vynucovat si ji, či hlídat. A tuto pravdu pak může šířit mezi druhé, kteří stejně tak zapomněli na svou dokonalost ve své vnitřní i vnější jedinečnosti.

„Jen děti, které neposlouchají, mohou se stát lepšími, než jsou jejich rodiče.“   – Dušan Radovič (zdroj Nevýchova)