Zasloužíš si Radost ze života!

Mé vytoužené štěstí dopované touhou všem dokázat, že já to zvládnu, bylo vratké, nestálé, vždy na něčem či někom závislé a vykoupené obrovskou bolestí ve vztazích. Ve skutečnosti jsem v to, že si zasloužím dobré, nevěřila. Ať jsem se snažila sebevíc, trvalá spokojenost, po které jsem prahla, nepřicházela. A čím víc jsem to nevzdávala a hledala exit z utrpení skrze vnější záchrany, tím víc jsem se propadala hlouběji a hlouběji do sraček… Takhle bojovala a bojuje i moje máma, pochopila jsem tehdy…

Půdu pod nohama jsem začala cítit, až když jsem se přestala mrskat jak kapr na suchu a přiznala se, že nevím, co dělat a že sama to nezvládnu…

Něco povolilo, v mozku se cosi přeplo a já, egoista, dala s důvěrou ruku neznámé síle, která od té doby koná pro mě a já jen čekám na její signály. A vlastně ani nečekám, jsem v jejím vedení, laskavém, milujícím a oceňujícím, zcela přirozeně, protože tomu, co mě vedlo dříve, to vzpurné ve mě, co se mrskalo, utíkalo a bojovalo, se to vymklo kontrole, bylo odhaleno, sledováno a postupně odumřelo a odumírá…

A tak dnes posílám do světa, že jediná autorita, kterou je nutnost následovat, se jmenuje Intuice (Vědomí, Zdroj, Bůh, Tao, Vyšší Inteligence, Univerzum, Vesmír…). Ne tvůj strach, ne tvé emoce, ne tví blízcí, ne tvé vychozené cestičky.

Kdo se napojí na Zdroj, kdo si uvědomí, že JE TÍM BOŽSKÝM po celou dobu a nikdy tomu nebylo jinak, ten je v bezpečí, lásce, klidu, míru, propojení s druhými a soucitu. A vytoužené Radosti.

Dokázala jsem to. Ale jinak, než jsem si myslela. To, co necítilo radost a hledalo ji v závislostech, muselo umřít, abych se mohla stát Radostí, která nikdy nikam neodešla a která nikdy nepotřebovala žádnou podmínku ve vnějším světě.

A tobě, mami, držím palce. Zasloužíš si žít RADOST ze Života také

S láskou

Míša