Klid nastoupí, když se přestaneš opravovat a jen vnímáš

Byla jsem mistr přetvářky. Aby ne, když jsme jako děti byly v přetvařování trénovaní. Venku úsměvy a dokonalost a za dveřmi peklo. Jak šel čas a přetvářka byla neudržitelná, zhroutil se mi v základech třesoucí se domeček z karet a začala se vyplavovat pravda o mých skutečných pocitech, mých stavech, myšlenkách sebenenávisti, méněcennosti, zbytečnosti, marnosti života a nechuti žít. Strach se s tímhle vším hnusem potkat face to face byl oprávněný. Byla to neskutečná bolest. Myslela jsem si, že abych našla spokojenost, musím se toho bordelu zbavit. Vymazat, vyčistit, vyzmizíkovat, vynulovat… A tak jsem i tak konala. Několik vytrvalých let.

Když už bylo nápadné, že mažu a mažu a můj život je pořád plný dramat a vnitřních bolestí, snaživec a usilovač ve mě to vzdal…

Díky Bohu za tento moment! Najednou jsem byla vedena nechávat své negativní pocity tak, jak jsou. Nerozvíjet jejich příběhy, nenaskočit na lákavou nabídku zjišťovat, odkud přišly, kdy vznikly a kdo mi je předal… Jen je nechat být, tak jak jsou. Přestala jsem odporovat. Přestala jsem věřit, že až vše vyčistím, budu šťastná.

Najednou jsem věděla, že je vše jinak!

A pak přišlo setkání s prostorem klidu. Poznání, že je ve mě místo bez hranic, které je neustále klidné, tiché. Ve kterém nic není a přitom v něm nic nechybí. Myšlenky a pocity smutku a zmaru, které ke mě dřív neodmyslitelně patřily, občas přijdou. Není však ve mě už nikdo, kdo by s nimi odešel rozvíjet jejich hru na utrpení. Bez odporu a snahy se něčeho zbavit, s něčím bojovat, odchází samovolně tak, jak přišly…

Klid a mír je v nás stále. Nezávisle na negativních pocitech. Tento prostor není žádnými pocity a myšlenkami nikdy zasažen.

V odevzdání, neodporování a přijetí toho, co v přítomnosti je, je obrovská MOC a bezbřehý MÍR.

Mám v sobě obrovský vděk, že jsem tohle poznání mohla zažít a žít. A také, že jej mohu zprostředkovávat i dalším hledajícím bytostem, kteří už mají trápení a houpačky plné kecky.

S velkým díky a klidem v duši Míša

P.S.: Nikdy nehodnoťme druhé a jejich konání. Nikdy nevíme, jaké bolestivé prožitky je k tomu vedou. Soucit a přijetí jsou božské klíče k vnitřnímu rajskému neutrálu a transformují naše životy a společnost od základu.