Klid nastoupí, když se přestaneš opravovat a jen vnímáš

Přišla za mnou na konzultaci bývalá spolužačka z gymnázia. Když jsem ji po skončení setkání vyprovázela k brance, dostaly jsme se krátce k mému příběhu, kdy jsem jí vyprávěla, že můj dnešní klid předcházely roky utrpení. Překvapeně až nevěřícně na mě pohlédla se slovy, že rozhodně nebylo na mě nikdy nic poznat. Nebylo to poprvé, kdy jsem tato slova slyšela.
Byla jsem mistr přetvářky. Aby ne, když jsme jako děti byly v přetvařování trénovaní. Venku úsměvy a dokonalost a za dveřmi peklo. Jak šel čas a přetvářka byla neudržitelná, zhroutil se mi v základech třesoucí se domeček z karet a začala se vyplavovat pravda o mých skutečných pocitech, mých stavech, myšlenkách sebenenávisti, méněcennosti, zbytečnosti, marnosti života a nechuti žít. Strach se s tímhle vším hnusem potkat face to face byl oprávněný. Byla to neskutečná bolest. Myslela jsem si, že abych našla spokojenost, musím se toho bordelu zbavit. Vymazat, vyčistit, vyzmizíkovat, vynulovat… A tak jsem i tak konala. Několik vytrvalých let.
Když už bylo nápadné, že mažu a mažu a můj život je pořád plný dramat a vnitřních bolestí, snaživec a usilovač ve mě to vzdal…
Díky Bohu za tento moment! Najednou jsem byla vedena nechávat své negativní pocity tak, jak jsou. Nerozvíjet jejich příběhy, nenaskočit na lákavou nabídku zjišťovat, odkud přišly, kdy vznikly a kdo mi je předal… Jen je nechat být, tak jak jsou. Přestala jsem odporovat. Přestala jsem věřit, že až vše vyčistím, budu šťastná.
Najednou jsem věděla, že je vše jinak!
A pak přišlo setkání s prostorem klidu. Poznání, že je ve mě místo bez hranic, které je neustále klidné, tiché. Ve kterém nic není a přitom v něm nic nechybí. Myšlenky a pocity smutku a zmaru, které ke mě dřív neodmyslitelně patřily, občas přijdou. Není však ve mě už nikdo, kdo by s nimi odešel rozvíjet jejich hru na utrpení. Bez odporu a snahy se něčeho zbavit, s něčím bojovat, odchází samovolně tak, jak přišly…
Klid a mír je v nás stále. Nezávisle na negativních pocitech. Tento prostor není žádnými pocity a myšlenkami nikdy zasažen.
V odevzdání, neodporování a přijetí toho, co v přítomnosti je, je obrovská MOC a bezbřehý MÍR.
Mám v sobě obrovský vděk, že jsem tohle poznání mohla zažít a žít. A také, že jej mohu zprostředkovávat i dalším hledajícím bytostem, kteří už mají trápení a houpačky plné kecky.
S velkým díky a klidem v duši Míša ❤
P.S.: Nikdy nehodnoťme druhé a jejich konání. Nikdy nevíme, jaké bolestivé prožitky je k tomu vedou. Soucit a přijetí jsou božské klíče k vnitřnímu rajskému neutrálu a transformují naše životy a společnost od základu.
Michaela Zdráhalová
S radostí a nadšením otevírá lidem srdce. Probouzí druhé k uvědomění, že nejsou svými myšlenkami, svými emocemi a svým tělem. Navrací je k vědomí svého skutečného Já, od kterého se na čas jen oddělili a ke kterému se mohou kdykoli vrátit, a tak se osvobodit a skoncovat s trápením. Návratem ke svému pravému Já tak mohou znovu zažít pocit hluboké lásky ke všemu živému, soucit a hluboký vnitřní klid.

Je také mámou dvou malých inspirativních bytostí, které jí výrazně pomohly osvobodit se z bolesti, kterou dříve denně prožívala. Je autorkou eknihy Jak se osvobodit ze závislosti na partnerovi, meditačních nahrávek a audioprogramů vedoucích k osvobození.

Více o Míše si přečtete tady >>

Komentáře
  • Přeji si od Míši dostávat informace o jejích událostech a akcích

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky