Když se osobnostní růst stane ego-pastí

Člověk, který se honil za penězi, uznáním a úspěchem a nedosáhl (nebo dosáhl na chvíli) štěstí, o kterém se domníval, že ho v budoucnu trvale čeká, snadno přecvakne v mysli do druhého extrému. Stane se skromným, nic nepotřebuje. Luxusní vůz vymění za nenápadný nebo rovnou kolo. Možná se stane veganem, nebo aspoň vegetariánem. Vymění přátele za duchovnější. Pokud se partner “neuvědomuje” stejně intenzivně, stává se brzdou a je ho třeba vyměnit. Z nevědomé materiální touhy po štěstí skrze peníze, uznání a úspěch ve společnosti přeskočíme v tutéž touhu po štěstí skrze vidinu osvícení.

Štěstí není v partnerovi, v penězích, v autě, v úspěchu, není ale ani ve skromnosti, chudobě, odříkání, obětování se a pomoci. Každé – “budeš šťastný až nebo když” – je trik ega, které se snaží nás odvést od spokojenosti a svobody, která je v nás dostupná právě TEĎ. Od narození v každém momentě našeho života je k dispozici.

Je však tak snadné naletět egu, které má za úkol především to, abychom se cítili významnější než druzí. Zkouší to na nás různými způsoby a kličkami. Pokud o něm nevíme, klidně jsme ve jménu osobního rozvoje a pocitu – jsem vědomější než druzí – stejně (ne-li víc) destruktivní, uzavření a tvrdí, jako jsme byli coby materialisti.

Jakmile vylezem z “duchovna” i “materialismu” (tedy z myšlenkových forem) do přítomného okamžiku, zjistíme, že nic není víc ani méně, že nejsme více člověkem než druhý, když děláme to, co náš mozek považuje za správnější…

Nikdo a nic není víc, ani míň. Ty nejsi víc než já a já nejsem víc než ty. V ničem. I když nemáš televizi. I když máš tituly před jménem i za ním. I když máš tři baráky. I když žiješ z prány. I když posíláš hromadu peněz na charitu. I když nosíš roušku. I když ji nenosíš.