Lidský život bez ega je prostý. Nic nevyžaduje. V prostotě nachází trvalou radost a spokojenost.
Ego jednoduchost nemá rádo. Nebaví ho. Život bez adrenalinu je pro něj smrtí. Z míst, kde nejsou dramata, odchází. Kde nemůže zářit a vynikat, kouše si nehty nudou. Kde nemůže soupeřit, dobývat a vyhrávat, to devalvuje. Co neodpovídá jeho představám, to ho nezajímá.
Někdy však ego zažije tak silný náraz do Pravdy, že už se z toho nikdy tak docela nevzpamatuje. Pak se ke slovu může opět dostat Láska. Ten jemný, tichý hlásek, který nebyl pod hlukem ega slyšet.
A tak se postupně obnažuje životodárná prostota. Jednoduchost. Lehkost bytí. Bez dramat, bojů o energii, doufání ve změnu a nadějí.
Obnažuje se plnokrevný přítomný okamžik ve své neopakovatelné jedinečnosti, prostotě, nevinnosti a jednoduchosti, ke kterému není třeba nic přidávat, ani z něj nic odstraňovat.
Protože je vždy dokonale plný.