Nenáviděla jsem ji. Byla otravná. Přecitlivělá, náladová, vyžadující. Nebyla dokonalá, měla vady a chyby. Pořád brečela a pořád s ní byl nějaký problém. Srovnávala jsem ji s druhými. Chtěla jsem, aby byla lepší. Ať se s ní můžu chlubit. Chtěla jsem, aby mě reprezentovala. Aby umocnila mou hodnotu a dobré postavení ve společnosti. Kritizovala jsem jí, shazovala a devalvovala, když nebyla podle mých představ. Vyčítala jsem jí, že kvůli ní nejsem šťastná. Styděla jsem se za ni. Za její názory, za její spontánní projevy. Za její hloupost. Nechávala jsem jí, ať si poradí sama, nikdy jsem tady pro ni nebyla. Nedávala jsem jí ani pohlazení, ani mateřskou náruč. Obtěžovalo mě to. Dávala jsem přednost druhým. Byla mi protivná…
––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
A pak, bylo mi necelých třicet let, jsem uviděla, že to dělám. Té své malé holčičce uvnitř mě! Bolestí a šokem jsem se sesunula do křesla…
„Proboha, promiň mi to všechno. Nevěděla jsem, nechtěla jsem… Odpustíš mi někdy? Odteď jsem tady pro tebe. Už tě nezradím! Co pro tebe mohu udělat? Jak to můžeme napravit? Pomoz mi, prosím! Neumím to…“
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
Dnes je to sedm let denní pocitvé práce na navrácení lásky mé vnitřní rozbité holčičce. Vynahradila jsem jí všechny ty roky. Odpustila mi. Přijala to. Začaly se dít zázraky – s ní, se mnou. Začala nabírat vnitřní sílu a odvahu. Začala růst, dospívat, zrát. Začala se radovat ze života, tančit a zpívat. Začala cítit lásku! Začala ji přijímat a dávat. Pocítila vděčnost za život. Začala se smát. Přestala plakat bolestí a zmarem, začala plakat dojetím. Poznala hluboký soucit se všemi. Poznala, že je všemi a všichni jsou jí. Začala dělat, co jí baví. Získala nadhled a důvěru v život. Poznala, co je to rozhodnost, naučila se převzít zodpovědnost. Postavila se na vlastní nohy, ale naučila se říkat o pomoc. Je konečně hluboce šťastná!
A já? Jsem na sebe hrdá. Miluji tu ženu, se kterou trávím 24 hodin denně. Obdivuji ji, že to dala. Jsem hrdá na to, kým je. Míša je dnes pro mě žena, které si vážím. Jejích dnešních 37 let života s ní náležitě oslavím! Byla a ještě to bude jízda!
Přeji si, abys pro sebe udělal/a totéž. Bude nám tu spolu hezky, když i ty budeš milovat toho človíčka, s jehož tělem chodíš po světě. Když i ty uvidíš jeho dokonalost a postavíš jej na první místo ve svém životě! Udělej to, prosím, pro něj, udělej to pro sebe…
S hlubokou láskou vaše Míša