6 důvodů, proč nám vztahy nefungují + tipy, co s tím

Trápíte se ve vztazích? Opakovaně se vám nedaří prožívat lásku a soulad s partnerem? Míváte pocit, že láska tady pro vás jednoduše není? Končíte často zklamaní s pocity nepochopení a osamění?

Možná byste měli vědět, že láska je tady pro všechny z nás. Nikdo nedostal do vínku více lásky k prožívání než jiný. V každém z nás je celý sud lásky. Jen jsme jí v dětství často nedostali, kolik jsme potřebovali, a o vytváření láskyplných vztahů víme jen velmi málo.

Navíc o vztazích jsme se nejvíce naučili ze vztahu mámy a táty. Což mnohým z nás – ruku na srdce – situaci značně komplikuje.

Chceme budovat skvělé vztahy, cítit se milováni a přijatí, ale nemáme správné informace. Nevíme vlastně často, jak takový stav – být milován a plně přijímán vypadá. Nevíme, jak se vztahy vytvářejí. Většinu z nás neučili, jak vztahy budovat, jak je stavět a správně do nich investovat. Neučili nás, jak milovat sebe a vybírat si pro sebe to nejlepší. Neučili nás, jak se vztahy zacházet, abychom vytvořili oázu pohody a sdílení.

Sepsala jsem tedy 6 častých důvodů, pro které se nám vztahy nedaří a tipy, jak to napravit:

1. Nejsme spokojeni ve svém životě a doufáme, že nás partner udělá šťastnými

Většina lidí vyhledává vztah ze špatných motivů. Cítí se osamělí a nespokojení a doufají, že partner sestoupí z nebe jak anděl, zachrání je, obšťastní je, doplní je a postará se o ně. Děláme si tak z partnera prostředek ke zlepšení svých životů. A běda jak partner neplní naše potřeby! Či dokonce uvažuje o odchodu od nás!

Dokud budeme druhé lidi činit odpovědné za stav naší vnitřní pohody, nikdy nemůžeme vytvořit zralé a láskyplné partnerství. Láska kvete tam, kde existuje svoboda a kde si každý z partnerů naplňuje své potřeby primárně sám. Bez sebelásky neexistuje ani kvalitní a stabilní láska partnerská.

Můj tip: Upřímně si přiznejte koho činíte odpovědným za svou spokojenost a koho viníte, že nenaplňuje vaše očekávání. Zaměřte se na to, jak sami sobě naplňujete své potřeby a sami se staráte o své blaho. Začněte se bezodkladně sami k sobě chovat jako k nejlepšímu příteli a nechejte druhé, aby si žili po svém a pro sebe. Své potřeby pak bez tendence vyvolávat pocit viny sdílejte se svým parterem, aby věděl, jak se cítíte a co vám od něj udělá dobře. Dobrý parťák, je-li to v jeho moci, pro vás udělá dobro rád.

2. Hledáme dokonalého člověka

Čím méně přijímáme sami sebe, tím ideálnějšího člověka hledáme. Máme sepsány objednávky představy úžasného partnera a ještě než vstoupí do našeho života, je na něj seslána taková zátěž požadavků na dokonalost, že je nemá šanci naplnit, i kdyby to byl sebekvalitnější člověk.

Můj tip: Máte-li tendenci hledat dokonalého partnera a jste přehnaně kritičtí, podívejte se do svého nitra, v čem nepřijímáte a kritizujete sami sebe. Kde i na sebe sama máte přehnaná očekávání. Pak postupně začněte pracovat na sebepřijetí. Pokud se vám to povede, extrémní požadavky na partnerovu dokonalost se sníží. Váš ideál se vám pak přestane vzdalovat.

3. Očekáváme, že vztah s tím pravým bude příběhem alá červená knihovna

Především my ženy máme tendenci nechat se unést báječnou představou dechberoucího romantického filmu o nehynoucí lásce až za hrob. Poměřujeme pak stav naší lásky v našem vztahu s vytouženým příběhem hrdinů červené knihovny. To má pak často za následek, že namísto abychom komunikovali své zraněné city a nenaplněné potřeby, ulítáváme si k princi na bílém koni a živíme představu, že náš partner je v podstatě ubohý omyl a je nad nebe jasné, že na nás čeká někde něco mnohem lepšího!

Bohužel však všichni si neseme svá zranění z dětství a předchozích vztahů a náš partner, i kdyby byl sebelepší, vždy nám bude odrážet jen přesvědčení o vztazích, lásce a sobě, které ve svých mozcích živíme. Takže budu-li přesvědčená, že si lásku nezasloužím, či že muži jsou troubové k ničemu, či že muži chtějí ženy ovládat, může se náš milý princ usnažit k smrti a stejně se nám jednoduše nezavděčí.

Můj tip: Vzdejte se ideálních představ zažít dokonalou lásku bez mráčků a přijměte, že váš vztah je vždy prostředkem k osobnímu růstu a sebepoznání. Pokud ve vztahu nezažíváte denodenní exploze lásky, není chyba ve výběru partnera, nýbrž v nastavení, které si nesete s sebou z domova. Přijměte přirozené pády a vzepstupy vašeho vztahu jako možnost žít uvědomělejší a kvalitnější život.

4. Chceme hlavně dostávat, méně dávat

Často slýchám od svých klientů, čeho všeho se jim od jejich partnerů nedostává. Málo se snaží, málo se zajímá, málo pro mě dělá, málo mi vyjadřuje lásku, málo mi vaří, málo o mě pečuje, málo, málo, málo… Naše dětské nenasycené potřeby se opět ujímají slova a vedou nedovyživeného partnera do začátku konce vztahu. Do kritiky, stěžování a vyčítání.

Když přijmeme fakt, že si lásku v jakékoli podobě nemáme právo vynucovat, můžeme změnit pohled. Lásku totiž vytváříme tak, když ji sami dáváme. Když ze srdce děláme to, co nám samotným dělá dobře.

Abychom však měli z čeho dávat, je třeba opět nejdříve naplnit své vnitřní nádoby lásky. Když máme sucho, potřebujeme dolít. Vynucovat si naplnění svých vnitřních nádob druhým člověkem vede pouze k destrukci a likvidaci vztahu. Vznikají dětinské hádky kdo má koho víc rád a kdo pro koho víc dělá.

“Pokud si sami neumíme dát takovou lásku, o které sníme, nikdy ji nenajdeme ani u jiných.”

Můj tip: Doplňte si vlastní nádoby lásky a potřeb. Dokud nenaplníte sami sebe, nedávejte ani druhým. Vaše dávání by bylo zištné a vždy byste podvědomě očekávali návratnost. To však vztahy ničí. Až budete po okraj naplnění sebeláskou, láska pro druhé se začne drát na povrch, aniž byste nad tím museli extra přemýšlet. Stane se tak zcela přirozeně a spontánně, protože člověk je od přírody tvor, který je na dávání lásky nastaven a jsou-li jeho emoce zdravé a potřeby nasycené, dávání lásky je pro něj radost a odměnou samo o sobě.

5. Neznáme zákon zrcadlení emočního obrazu a věříme, že chyba je u partnera

Ve škole nás naučili kvadratické rovnice a složité chemické vzorce, ale jen málokomu zřejmě něco řekne zákon zrcadlení emočního obrazu. Přitom je to pro náš život mnohonásobně důležitější než většina dalších školních informací. Proč? Protože na tomto zákonu fungují naše vztahy. A tento zákon je nebezpečně přesný. A jeho neznalost může zničit i dobré vztahy. O co jde?

Zákon zrcadlení emočního obrazu říká, že co vidím ve vnější realitě, sám ve svém mozku mám. Náš partner nám pouze brkná na bolavé struny, které už ale vznikly mnohem dříve. Nedělá tedy nic nového a vše, co nás od něj zraňuje a bolí, je náš vnitřní aspekt, který volá po vyléčení. Náš partner nám jej svým chováním pomohl odkrýt. Často to dělá zcela nevědomě. Stejně tak my mu otevíráme stará zranění a ukazujeme mu, jaké křivdy mámy a táty zůstaly udupány v podvědomí.

Můj tip: Využijte každou bolest, kterou vám partner způsobí, k tomu, abyste navázali spojení se starou bolestí malého dítěte ve vás a dejte si vnitřně to, o co vaše vnitřní dítě prosí. Vcítění, pochopení, konejšení, přijetí, naslouchání, pohlazení… Vaše bolesti se postupně zahojí a odměnou vám budou kvalitnější a láskyplnější partneři.

6. Jsme cvičeni v soupeření a soubojích, ale nevíme jak spolupracovat a vztahy společně budovat

Mnoho vztahů vypadá za zavřenými dveřmi jako bitevní pole. Výčitky, obviňování, křik, nadávky, ponižování, devalvace, zesměšňování. Domníváme se, že partnerovi jde o cokoli, jen ne o naše blaho. Je to sobec, který vidí jen sebe, který druhé jen využívá a manipuluje ke svému prospěchu.

Opakované zklamání z neschopnosti se s partnerem domluvit nás vede k používání  takových prostředků, které zraňují a bolí. Namísto abychom s partnerem hledali společné cesty, vzájemně ponižujeme své hodnoty. Namísto abychom se snažili o vzájemnou radost a posilování lásky, vyčítáme si.

Můj tip: Zkuste se někdy v emocích zlosti zastavit, podívat se na svého partnera jako na malé dítě, které touží po lásce, uznání a obdivu, ale ničeho z toho se mu nedostává. Namísto útěku či dalšího zraňujícího slova jej zkuste pohladit či obejmout. Pokud toho nejste schopni, pak je vaše bolest příliš velká a je důležité začít pracovat na léčení vlastních vnitřních zranění. Empatie, naslouchání a laskavá, nenásilná komunikace jsou cestou ke vztahovému vítězství.

Láska ve vztahu není samozřejmost a je třeba o ní pečovat a budovat ji. Most je snadné vyhodit do povětří, těžší je ho znovu postavit. Dát si za cíl, že se nevzdáte, dokud stabilní a hlubkou lásku nebudete prožívat dlouhodobě, se stane majákem v dobách bouře a zmatku a dovede vás k vytouženému cíli.