Svoboda jako odměna za sebepřijetí a sebedůvěru

Včera to byly přesně tři měsíce, co jsem dala výpověď ve firmě, kde jsem působila jako koučka. Chci se s vámi podělit o svou tříměsíční cestu, protože byla velmi plná – změn, prožitků, nepoznaných pocitů, nových strachů a nových důvodů pro větší odvahu a víru v sebe.

Když jsem dávala výpověď, nedělala jsem si iluze, že moje další cesta bude úplně snadná. Zároveň jsem si ale byla stoprocentně jistá, že tohle prostě udělat musím a že to bude v ten okamžik to nejlepší, co pro sebe mohu udělat.

Když se za mnou zavřely brány firmy nadobro, první dny se mi motala hlava a opakovaně jsem viděla obrazy tvrze, kterou jsem právě opustila. Připadala jsem si jako vězeň, kterého právě pustili na svobodu. Do té doby jsem si plně neuvědomovala, jak moc svázaná a nesvobodná jsem se cítila. Pochopila jsem, jak se asi musí cítit člověk, který je z nějakého důvodu ve vazbě a z které je pak propuštěn na svobodu. Jako by mu řekli: “Tak šup, utíkej! Jsi svobodný! Můžeš se teď rozběhnout! To jsi přece chtěl, ne?” A vy cítíte, že jo, že je to to, co jste chtěli, ale nějak vám najednou nejde běžet. Takže tam jen tak stojíte, koukáte a říkate si – hmmm, ta svoboda je moc hezká věc. A pak takhle stojíte ještě tři dny.

Než vám jde udělat první krok a nemít tendence se k té tvrzi otáčet. Takže teprve teď to končí. A teprve teď to začíná. Sama na vlastní dráze. Po vlastních nohou, řízena vlastní hlavou. Není za koho se schovat, na koho se spoléhat. Teď se ukáže pravda o mém mentálním nastavení a mých schopnostech.

A v tomto čase a prostoru, zcela mimo komfortní zónu, mimo záštitu kohokoli, s houpající se důvěrou ve vlastní schopnosti a talenty, se vydátepo neprobádané cestě. Přesně jak jste to chtěli. Cítíte, že jste tam vnitřně dozráli, ale po téhle půdě jste v reálu ještě nešli. A je vám z toho nádherně a zároveň jste vyděšeni. Se šavlí v ruce se prosekáváte neznámou buší a jedinou navigací je vám vlastní intuice a důvěra, že to půjde a že to bude dobré.

A abyste se z toho nepo.…, víte že vždycky se můžete nechat zaměstnat. Když bude nejhůř. Ale zároveň doufáte, že už nikdy nejhůř nebude, protože představa zaměstnání či jakéhokoli řízení shora vám vyhazuje vyrážku po celém těle.

Pár týdnů poté odlétám do Izraele a v Negevské poušti skrze slzy všechno pouštím a uzavírám.

A tak jsem tady – po třech měsících – nová, očištěná, změněná, dospělejší, samostatnější, kreativnější a zase o kus odvážnější. Pořád žiju, vydělávám vlastní peníze, ze kterých (kromě státu) nikomu nic neodvádím. Potkávám moudré, hluboké a srdečné lidi. Zvýšila se hojnost v mém životě. Lidem, kterým pomáhám nabízím díky svým prožitým temným fázím duše svou vyzrálejší a kvalitnější osobnost průvodce. Způsoby transformace, které při své práci používám, vycházejí z mého nitra, nikoli z naučených metod. A já mám v sobě jakýsi krásný intenzivní pocit, že tohle je nový začátek něčeho, skrze co poznávám samu sebe, jak jsem se ještě nikdy neviděla a necítila.

A jaká je moje další vize?

Svou vzrůstající sílu a rozšiřující se vědomí vkládám nyní především do projektu Síla ženy, abych ukázala ženám, čeho všeho jsou schopny, otevřou-li se ve svém životě pravdě, přirozenosti a důvěře v sebe. Zároveň také učím muže a ženy, jak navrátit lásku a úctu do svých vztahů.

Mám totiž neutuchající potřebu předat druhým,

• že v každém z nás je síla větší, než si umíme představit
• že nikdo z nás nemusí trpět a přežívat, ale může žít naplno a radovat se teď
• že je potřeba si vzít zpět svou důstojnost a napřímo čelit problémům v našem životě
• že pocit nesvobody existuje jen v našich hlavách
• že nemusíme viset na druhých, když cíleně naplňujeme vnitřní nádobu sebedůvěry
• že zodpovědnost za vlastní život není tak náročná, jak se tváří
• že žít se zavřeným srdcem zabíjí vztahy a vše dobré v životě člověka
• že i zcela zavřená a necitlivá srdce jdou otevřít
• že každý rodič si zaslouží zbavit se pocitu – jsem špatná máma, špatný táta – když vrátí respekt sobě i svému dítěti
• že neexistuje důvod, proč by se k sobě lidé měli chovat bez úcty, respektu a lásky
• že zpochybněním vnitřních přesvědčení je člověk skutečně schopen zlikvidovat své falešné já a být sám sebou bez přetvářek a bez příkras
• že nepotřebujeme jistotu a bezpečí zvenčí
• že existují i láskyplné ženy, kterým muži mohou důvěřovat a naplno se jim otevřít i ve své slabosti
• že existují i láskyplní muži, kteří tady pro ženu opravdu jsou, když se cítí slabá a zranitelná, kteří si žen váží a respektují je
• že člověk je schopen plně zahojit všechna svá traumata, rozpustit své křivdy a otevřít se tak lásce.

A co se ve svém životě stále učím já?

• věřit v sebe za každé situace a nezrazovat se sebepochybnostmi
• netlačit na sebe
• včas ukončovat, co mi nedělá dobře
• věřit své intuici
• být vděčná za všechny své učitele, kteří mi ukazují, kdo jsem a jaká jsem
• na nic si nehrát, ukazovat se i slabá a nezvládající
• vidět věci takové, jaké skutečně jsou.

S úctou a respektem k vaším svobodným, láskyplným a dokonalým pravým podstatám,

vaše Míša ♥