Mám právo ti mluvit do života aneb Proč ve vztazích stále narážíme I.

Často za mnou přicházejí pro pomoc lidé, kteří se rozhodli zachránit svůj vztah. To, že jim nefungoval a že v něm vůbec nebyli spokojeni, jim dochází až v momentě, kdy přijde bolavá životní facka.

Většinou tomu musí předcházet ukončení vztahu druhou stranou, odchod k milenci či milence nebo odhalení nevěry. Dokud nepřijde silná emoční bolest, žije mnoho párů v iluzi, že vše je vlastně v pořádku, a to i přesto, že vůbec nejsou spokojeni a vztah jim nepřináší vytoužené pocity lásky a porozumění.

“Lidé jsou na tom přece často mnohem hůř, nemáme si na co stěžovat.” zní často z jejich úst.

To, že se mohou ve vztahu a obecně v životě cítit docela jinak, jim vůbec nedochází nebo se tyto myšlenky snaží vytěsnit z hlavy, protože mají strach udělat to, co jim intuice radí.

Klienti, kteří přicházejí pochopit a vyřešit svůj vztahový problém, mají společný rys chování. Vidím jej jako jeden z hlavních důvodů, proč jejich vztah nefunguje. Je to jejich přesvědčení: Mám právo ti mluvit do života. Co tím mám na mysli?

Je až neuvěřitelné, s jakou vytrvalostí a přesvědčením, že dělají správně, zasahují lidé sobě navzájem do rozhodování. S jistotou vědí, co by jejich partner měl a neměl, co by mohl a nemohl, co by zvládl a co by určitě zvládnout nedokázal, co je pro něj správně a co není. „Vědí“ to o nich a jsou kdykoli připraveni dávat tyto nevyžádané rady. Jako by partnerství (a tím tuplem manželství) bylo povolenkou pro to, abychom svému protějšku mohli mluvit do života. A my nejen mluvíme, my dokonce schvalujeme, či zakazujeme, manipulujeme a nařizujeme. Stala se z toho taková norma většiny vztahů u nás. Dopady na vztah jsou však v takových případech destruktivní.

Když jsme to my, komu druhý mluví do toho, jak máme žít, je nám to nepříjemné a jsme schopni vymýšlet i nejrůznější způsoby a manévry, jak si své prosadit nebo se naopak stáhneme a raději dáme na rady druhých. Nedokážeme se totiž vymezit. Nedokážeme si za svým právem dělat podle sebe stát. Často vůbec nevíme, že můžeme. Dostáváme se do začarované kruhu zasahování a ovlivňování. Necháme si partnerem mluvit do života, schvalovat či zakazovat naše vlastní rozhodnutí a chováme se k němu stejným způsobem.

Má ale někdo právo řídit náš život? Má někdo právo říkat nám, co děláme špatně a jak bychom to měli dělat jinak, pokud o to nežádáme? Má náš partner nějaké výsadní právo, jen proto, že jsme si jej za partnera vybrali, mluvit do našich rozhodnutí, aniž bychom jej o to požádali?

Proč mluvením partnerovi do života vztahu škodíme?

1. “Kecáním do života” partnera spolehlivě odrazujeme. Hrajeme si v ten moment na rodiče a ruku na srdce – kdo z nás chce mít vedle sebe ve vztahu mámu nebo tátu? A kdo chce mít vedle sebe mámu nebo tátu v ložnici? :)

2. Podáváním nevyžádané rady dáváme partnerovi najevo, že posloucháme hlavně sebe. Že se nezajímáme ve skutečnosti o to, jak se cítí a jak chce postupovat, ale říkáme tím: “Já vím lépe než ty, co je pro tebe správné.” Partner, který cítí, že jej neposloucháme a prosazujeme si své názory, se necítí chápán. Partner, který se necítí chápán a ve svých rozhodnutích svobodný, nás často začne obcházet a lhát nám. Rozčilujeme se pak, že nám neříká pravdu a je zbabělý, mít vlastní pravdu a svobodnou volbu mu však neumožňujeme.

3. Dáváme-li partnerovi nevyžádané rady, dáváme mu tím najevo, že nedůvěřujeme správnosti jeho rozhodnutí. Nechám-li partnera mluvit a “jen” naslouchám, dávám mu tím najevo: “Důvěřuji ti, že najdeš řešení, které je pro tebe správné. Jsem tady pro to, aby ses mohl svěřit.” V takovém vztahu se pak člověk cítí přijat a svobodný.

Zvyk radit, i když nás o to nikdo nežádá, máme v naší společnosti vryt hluboko pod kůži. Není proto snadné se jej jen tak lusknutím prstu zbavit. Přesto je to možné a pro dobré fungování vztahu dokonce nezbytné.

Co mohu udělat pro to, abych se zbavila návyku mluvit partnerovi do života?

1. Místo rozdávání poučení a zaručeně dobrých rad je raději aplikujte do svého vlastního života. Zaměřte se více na sebe a žijte si hlavně svůj život. Naplňujte si hlavně své potřeby, plňte si své sny a cíle. Vztah se odlehčí, vrátí se do něj počáteční svobodný pocit. Důvěra ve správnost rozhodování partnera vnese do vztahu úctu a respekt.
2. Zkuste pro změnu naslouchat. Když partner začne o něčem mluvit, pokuste se situaci a jeho řeč nehodnotit (ani v duchu). Prostě jen poslouchejte co a jak to říká. Možná ho uvidíte docela jinak než doposud, když nebudete mít tendenci přicházet s nabídkou vlastního soudu. Nemusíte jeho chování a postup chápat a rozumět mu, přesto pro něj může být ten správný. A i když správný není, může se stát pro partnera důležitou životní lekcí, kterou by si vůbec nemohl projít, kdyby dal na „dobré rady“.
3. Vysvětlete partnerovi, co chystáte na vaší společné komunikaci změnit a požádejte jej, aby se vaší snahy účastnil a stejně tak        vám nezasahoval do vašich rozhodnutí. Můžete si společně připomenout, když vás váš starý zvyk ovládne a nevědomě vjedete do starých kolejí. Může se z toho stát příležitost k zasmání a pobavení.
4. Pokud nechcete pro partnera něco udělat, máte na to plné právo. Zkuste se však zaměřit na to, co děláte v případě, kdy vás partner o něco požádá a vám se nechce vyhovět. Lidé mají běžně s vyřknutím – Ne, promiň, to neudělám – zásadní problém a pod tíhou pocitů viny, že nevyjdou vstříc (jako hodné holky a hodní chlapci), zaobalí svůj špatný pocit do dobrých rad, jakými všemi možnými způsoby to partner zvládne i bez jejich pomoci.

Moje doporučení: Zaměřte se v takovém případě na to, že u věty – Ne, promiň, to neudělám – zůstanete. Dále už       nepokračujte. Tento postup rozhodně není jednoduchý a vaše nitro se může obávat, co bude následovat po odmítnutí pomoci. Vytrvejte a žádejte totéž od partnera. Už žádné ovlivňování vlastního rozhodování.

Jakmile přestanete s návykem mluvení partnerovi do jeho rozhodování, ubude i ve vašem okolí “radílků”, kteří to s vámi myslí dobře. Podaří-li se vám skoncovat s vměšováním se do problémů partnera, vzroste ve vašem vztahu oboustranná úcta a respekt k odlišnosti prožívání a způsobu života.

Zaznamenáte-li pozitivní změnu ve vašem vztahu na základě omezení rad a soudů partnerových činů, budu ráda, když se se mnou podělíte o svou radost na misa@michaelazdrahalova.cz.