O MNĚ


"Mou vášní je otevírat lidem srdce. Probouzet je k uvědomění, že mohou žít naplno a bez vnitřního omezení. Dávám jim nahlédnout život z jiných perspektiv a pomáhám rozbít překážky na jejich cestě za spokojeností. Podporuji je v jejich vlastní schopnosti stát se tvůrci svého života a naplno milovat sebe i druhé."

- Míša Zdráhalová

Jsem transformační průvodkyní žen a mužů k vědomému životu a mámou dvou skvělých dětí. Jsem  také milovnice a průzkumnice života, někdy odvážná, někdy opatrnější revolucionářka, která se nespokojí s nefuknčním a zkostnatělým, ale zvedá stavidla proudu života svého i druhých. 

Ráda se směju, miluji dobré jídlo, poznávám nová místa celého světa a zároveň miluji českou krajinu v každém ročním období. Stále hledám cesty, jak proměnit vnitřní stíny ve zdroj své síly, ráda se vzdělávám, inspiruji druhé svým poznáním a životními zkušenostmi. Učím se od svých dětí, které jsou pro mě denodenní výzvou, abych jim byla milující mámou, nedirektivní, ale přirozenou autoritou a pomohla jim tak nechat rozvinout odvahu a touhu po poznání v bezpečné a láskyplné atmosféře.

Vedu přednášky zabývající se tématy sebevědomí, ženské síly, partnerských a rodinných vztahů. Žiji většinu času v souladu se svými potřebami a vnitřním vedením. Tvořím si svůj život, jak mi dělá dobře a na rozdíl od dřívějška se k sobě chovám laskavě a s úctou. Dřívější destruktivní závislost na druhých se mi postupně podařilo proměnit a vyléčit tak, že si dnes udržuji vztahy svobodné, podporující, láskyplné, rovnocenné a oboustranně prospěšné. Nalezla jsem dříve netušenou odvahu a vnitřní sílu, díky které se mi lépe daří zvládat i náročnější situace a tvrdé chování sebestředných lidí.

 

Před několika lety však bylo všechno jinak ...

Období “PŘED” bylo pro mě velmi smutné. Moje dětství bylo plné agrese, manipulace, fyzických a psychických trestů, odmítání lásky, kritiky, hádek a obrovského strachu. Už v dětství jsem na tuto disharmonii byla abnormálně citlivá, odmítala jsem ji přijmout, nevzdávala jsem se a bránila se všemi možnými prostředky. Celá moje duše toužila po láskyplných a hlubokých vztazích, po svobodě, lásce, po pravdě, upřímnosti, něze, laskavosti a autenticitě. Duše rebelova je naštěstí nezlomná...

Do dospělosti jsem vstoupila zcela nepřipravena na život. Nesebevědomá, nezodpovědná, vystrašená, naivní, závislá, bez dlouhodobých zájmů a větších cílů. Byla jsem přesvědčena, že jsem nikdo. Lákalo mě studium psychologie, ale mé nízké sebevědomí mi nedovolilo jít si za tímto voláním. Nemyslela jsem si, že na to mám. Místo toho jsem se vydala cestou menšího odporu. Pro sebe jsem neměla žádnou hodnotu. Ale jednu jedinou věc jsem věděla s jistotou. Nikdy nedopustím, aby moje děti trpěly stejným způsobem jako já. Byla jsem přesvědčena, že svůj “osud” už nezměním, ale svým dětem jsem se rozhodla zajistit krásné dětství a tím radostný život. Netušila jsem tehdy ještě, že nešťastná a nespokojená matka nemůže vychovat šťastné děti…

Když jsem při výchově formou pokus - omyl s hrůzou zjistila, že opakuji stejné výchovné chyby, které byly uplatňovány na mě, byla jsem zoufalá a nenáviděla se ještě víc. Všemožné knihy o výchově mi pomáhaly málo. Navíc vztah s mým mužem měl dlouhodobě sestupnou tendenci. Jeho následný nevyhnutelný konec rozdrtil mou holčičí iluzi o princi na bílém koni a lásce až za hrob. Když vás život srazí na kolena a vaše iluze se rozpadne v prach, často odevzdáte svou tendenci mít všechno pevně v rukou někomu vyššímu. Něco mezi nebem a zemí se s vámi spojí v momentě, kdy konečně pustíte kontrolu… Kdy se konečně přestanete tolik snažit.

Druhá šance

Mohla jsem se litovat, upadnout do hluboké deprese, začít pít nebo bolest přebít novým vztahem. Intuice mi však radila, abych se tentokrát nechytala ničeho vnějšího. Abych se postupně postavila na vlastní nohy, začala si důvěřovat a milovat tu ženu, kterou jsem do té doby vnitřně bytostně nenáviděla a nemyslela si o ní nic dobrého.

Nové rozhodnutí pro skutečnou změnu začalo rychle plodit výsledky. Začala jsem na sobě vnitřně pracovat. Chápat své myšlenky, zjišťovat, kdo vlastně jsem, co jsou mé silné a mé slabé stránky. Co mě blokuje být šťastná? Čeho se to tak vlastně bojím? Proč mám deprese? Co je důvodem mé existence na světě? Roztříštěná skládačka mého nitra začala dostávat tvar. Začala jsem nabírat vnitřní sílu. Dostávala jsem čím dál více energie. Začínala jsem cítit radost ze života. Mé vztahy se začaly zlepšovat. Svět se mi měnil před očima. Negativní lidé postupně odcházeli. Přicházeli lidé jiní, mnohem laskavější, pozitivnější, s ušlechtilými sny a touhami. Má realita odrážela můj růst. Každý den jsem hleděla na oblohu a cítila velký respekt, obdiv a úžas nad tím, jaký repertoár emocí může lidský jedinec zažívat za jediný život.

Dříve jsem uvažovala, jak ze života utéct. Najednou jsem děkovala Vesmíru, že tu mohu být. Byla jsem tak naplněná vděčností… Uvědomila jsem si, že vlastně vůbec nemusím poslouchat druhé a dělat, co chtějí oni. Že se nemusím přizpůsobovat ze strachu, že přijdu o jejich lásku a přízeň. A že dokonce nemusím druhé manipulovat ani měnit, a přesto mohu mít nádherné vztahy s těmi, kteří mě chtějí milovat a přijímat přesně takovou, jaká jsem. Nejvíce úlevné však pro mne bylo zjištění, že taková, jaká jsem, jsem v pořádku.

A tehdy jsem mohla sejmout masku té snaživé, ochotné, rádoby sebevědomé a všezvládající holky, která kvůli pocitu vnitřní nesvobody a emoční podvyživenosti byla do té doby mnohokrát zlá, chladná, často velmi smutná, vyčerpaná  a bezradná.

Sen se mohl stát realitou

V té době jsem ucítila, že už mi nic nebrání stát se dobrým průvodcem druhých za jejich osobní změnou. Byla jsem připravena předat lidem, kteří to potřebují, co jsem sama pochopila. Jako bych najednou s jistotou věděla, že zkušenosti, kterých se mi dostalo a pochopení mého vlastního učení, může být darem pro druhé lidi, kteří stejně tak bloudí tmou vlastních představ o své nedostatečnosti, vině a nepřijetí.

Ráda bych na tomto místě zmínila, že za svou změnu děkuji nejen sobě, ale především také svým dětem a svým osudovým mužům, kteří se pro mě stali velkými učiteli.


Díky, že jste tady se mnou již 6 let. Jsem vděčná za to, že vás má práce inspiruje a nakopává.

Jsem šťastná, že vám na sobě záleží!