O MNĚ


Mou vášní je otevírat lidem srdce. Probouzet je k uvědomění, že mohou žít naplno a bez omezení. Dávám jim nahlédnout život z jiných perspektiv a pomáhám rozbít překážky na jejich cestě za spokojeností. Podporuji je v jejich vlastní schopnosti stát se tvůrci svého života a naplno milovat sebe i druhé.

- Míša Zdráhalová

Jak žiji dnes

Jsem životní koučkou, lektorkou osobního rozvoje, školitelkou koučů Emočních rovnic, spokojenou ženou a mámou dvou bezva dětí. Vedu úspěšné přednášky zabývající se tématy sebevědomí a partnerských vztahů. Žiji v souladu se svými potřebami a plním si své sny. Z životní oběti jsem se stala tvůrcem svého života. Závislost na druhých jsem vyměnila za svobodu a vyléčila své vztahy s blízkými. Život se pro mě stal nádhernou hrou. 

Před několika lety však bylo všechno jinak ...

Období “PŘED” bylo pro mě velmi smutné. Moje dětství bylo plné agrese, manipulace, fyzických a psychických trestů, odmítání lásky, kritiky, hádek a obrovského strachu. Už v dětství jsem na tuto disharmonii byla abnormálně citlivá, odmítala jsem ji přijmout, nevzdávala jsem se a bránila se všemi možnými prostředky. Celá moje duše toužila po láskyplných a hlubokých vztazích, po svobodě, lásce, po pravdě, upřímnosti, něze, laskavosti a autenticitě. Duše rebelova je naštěstí nezlomná...

Do dospělosti jsem vstoupila zcela nepřipravena na život. Nesebevědomá, nezodpovědná, vystrašená, naivní, závislá, bez dlouhodobých zájmů a větších cílů. Byla jsem přesvědčena, že jsem nikdo. Lákalo mě studium psychologie, ale mé nízké sebevědomí mi nedovolilo jít si za tímto voláním. Nemyslela jsem si, že na to mám. Místo toho jsem se vydala cestou menšího odporu. Pro sebe jsem neměla žádnou hodnotu. Ale jednu jedinou věc jsem věděla s jistotou. Nikdy nedopustím, aby moje děti trpěly stejným způsobem jako já. Byla jsem přesvědčena, že svůj “osud” už nezměním, ale svým dětem jsem se rozhodla zajistit krásné dětství a tím radostný život. Netušila jsem tehdy ještě, že nešťastná a nespokojená matka nemůže vychovat šťastné děti…

Když jsem při výchově formou pokus - omyl s hrůzou zjistila, že opakuji stejné výchovné chyby, které byly uplatňovány na mě, byla jsem zoufalá a nenáviděla se ještě víc. Všemožné knihy o výchově mi pomáhaly málo. Navíc vztah s mým mužem měl dlouhodobě sestupnou tendenci. Pomalu, ale jistě jsem si docházela pro rozřešení. A pak se to stalo… Když vás život srazí na kolena a vaše iluze se rozpadne v prach, často odevzdáte svou tendenci mít všechno pevně v rukou někomu vyššímu. Něco mezi nebem a zemí se s vámi spojí v momentě, kdy konečně pustíte kontrolu… Kdy se konečně přestanete tolik snažit.

Druhá šance

Život “PO” začal rychle nabírat obrátky. Začala jsem na sobě makat. Chápat své myšlenky, zjišťovat, kdo vlastně jsem, co jsou mé silné a mé slabé stránky. Co mě blokuje být šťastná? Čeho se to tak vlastně bojím? Proč mám deprese? Co je důvodem mé existence na světě? Roztříštěná skládačka mého nitra začala dostávat tvar. Začala jsem nabírat vnitřní sílu. Dostávala jsem čím dál více energie. Začínala jsem cítit radost ze života. Mé vztahy se začaly zlepšovat. Svět se mi měnil před očima. Negativní lidé postupně odcházeli. Přicházeli lidé jiní, mnohem laskavější, pozitivnější, s ušlechtilými sny a touhami. Má realita odrážela můj růst. Každý den jsem hleděla na oblohu a cítila velký respekt, obdiv a úžas nad tím, jaký repertoár emocí může lidský jedinec zažívat za jediný život.

Dříve jsem uvažovala, jak ze života utéct. Najednou jsem děkovala Vesmíru, že tu mohu být. Byla jsem tak naplněná vděčností… Uvědomila jsem si, že vlastně vůbec nemusím poslouchat druhé a dělat, co chtějí oni. Že se nemusím přizpůsobovat ze strachu, že přijdu o jejich lásku a přízeň. A že dokonce nemusím druhé manipulovat ani měnit, a přesto mohu mít nádherné vztahy s těmi, kteří mě chtějí milovat a přijímat přesně takovou, jaká jsem. Nejvíce úlevné však pro mne bylo zjištění, že taková, jaká jsem, jsem v pořádku.

A tehdy jsem mohla sejmout masku té děsně milé, ochotné, usměvavé a všezvládající holky, která kvůli pocitu vnitřní nesvobody byla do té doby mnohokrát i zlá, často velmi smutná a bezradná.

Sen se mohl stát realitou

V té době jsem ucítila, že už mi nic nebrání stát se dobrým průvodcem druhých za jejich osobní změnou. Byla jsem připravena předat lidem, kteří to potřebují, co jsem sama pochopila. Jako bych najednou s jistotou věděla, že všechno zlé, co se mi stalo, se přesně takto stát mělo, abych díky své osobní zkušenosti mohla druhým skutečně pomoci. 

Ráda bych na tomto místě zmínila, že za svou změnu děkuji nejen sobě, ale především také svým dětem a svému osudovému muži, kteří se pro mě stali velkými učiteli.