Božský klid

Míši, děkuji ❣🙏 Děkuji za to, že nám stále tak laskavě a trpělivě připomínáš. Je to už rok, co jsme měly naše (zatím) poslední sezení. Ten rok byl hodně poklidný… Událo se toho hodně a vlastně nic 😊 Stále sleduji Tvá videa, Tvé příspěvky a jdu s Tebou. A nikdy nepřestanu děkovat za to, že mám tu možnost… Poslední dny jsem cítila zvláštní neklid a věděla, že je čas uvidět něco dalšího. Takže mě vůbec nepřekvapilo, když na mě v pondělí vykoukl záznam z retreatu „Radikální ukončení závislosti na utrpení“. Ještě v pondělí jsem si ho poslechla a začalo to. A včera při Tvém retreatu „Božský klid“ (ten pravý čas na něj byl pro mě prostě až včera) jsem si uvědomila, jak moc ještě ujíždím na svých představách o lepší budoucnosti. A včera poprvé ve svém životě jsem byla připravená přijmout i to, že se v mém životě opravdu, ale opravdu nic nezmění. Že i to je možné. Že nebudu lepší, šikovnější, otevřenější, že se mé tělo možná nikdy zcela neuzdraví, že možná nebudu mít víc peněz a že mé úzkosti, které zažívám v některých situacích, možná nikdy neodejdou. Moje mysl se může od včerejšího dne zbláznit. Ale s každou další vlnou strachu, vzdoru a beznaděje, že to nebude jiné, přichází neskutečná úleva. Úleva toho, že nemusím být jinde. Že můžu ochutnávat právě ty zkušenosti a ty emoce, které mám teď ve svém životě. A hlavně jsem si s úlevou uvědomila, že s tím, jak přijímám ten fakt, že to možná nikdy nebude jiné a „lepší“, se přede mnou otevírají nové možnosti. Není v tom žádná prohra, smíření se s osudem, jen přijetí toho, že je vlastně jedno, jaké zkušenosti zažívám a jaké emoce teď prožívám. Protože život je právě o tom… o tom zažívat a ochutnávat. A když si přestanu vybírat, co chci a nechci zažívat a ochutnávat, najednou je toho tolik… Nevím, jestli to dává smysl, snad aspoň trochu. Objímám Tě, Míši

Zdeňka