Jak vychovat sebevědomé dítě

Děti se narodí sebe-vědomé, tedy vědomi si svých potřeb s důvěrou ve své pocity. Věří, že jsou dost dobré a že si zaslouží lásku a péči svých blízkých. Jejich sebedůvěra se však může nesprávným přístupem blízkých sesypat a vůbec přitom nemusí dojít na urážlivá slova. Často používáme mnohem nenápadnější způsoby, které snižují dětské vnímání vlastního já, a přitom o nich vůbec nevíme.

Jak tedy podpořit sebedůvěru a uznat vlastní cenu našich dětí?

1. Nechejte dítěti svobodu, aby zkoušelo věci podle sebe, i když vidíte, že se mu to asi nepodaří (navrhněte jinou alternativu, jen pokud je to nebezpečné). Dítě má právo na neúspěch a chyby. Jen díky vlastní zkušenosti se dítě naučí, že je silné a schopné překonávat překážky a že se může na sebe spolehnout.

Úspěšní lidé jsou ti, kteří se znovu postaví, když upadnou. Místo aby se zalekli, s neúspěchem se vyrovnají, poučí se z něj a jdou dále.

2. Pomáhejte dítěti, jen když si o to řekne a jen tolik, kolik chce. Pokud děláme za něj, dáváme mu tím tichý vzkaz: „Myslím si, že to sám nedokážeš. Jsi neschopný. Potřebuješ mou pomoc.“

3. Uznávejte názory dítěte, i když máte názor jiný. Dejte mu najevo, že jste rádi, že jde svou vlastní cestou.

4. Neopravujte dítě a nektritizujte, co dělá. Když se dítě rozhodne umýt podlahu, oceňte jeho pomoc, i když s výsledkem nejste spokojeni. Když podlahu po svém dítěti umyjete ke své spokojenosti, srazíte jeho sebevědomí a svou pomoc už vám asi příště nenabídne. Dítě, které se snaží udělat něco užitečného, má slyšet pouze slova vděčnosti, ne žádné hodnocení.

5. Zaměřte se na to, co vaše dítě dělá dobře, co mu jde. Kdo se učí něco nového, potřebuje důvěru a uznání, nikoli kritiku a upozorňování na chyby. Časem se vaše dítě vše naučí, pokud si věří a dostane k tomu podmínky, jaké potřebuje.

6. Věnujte dítěti svůj čas. Když své dítě odháníte nebo slibujete, že se mu budete věnovat později a svůj slib nedodržíte, začne se vaše dítě cítit jako nedůležité. Dejte mu najevo, že jste s ním rádi a když se mu zrovna věnujete, buďte s ním celou svou pozorností, soustřďte se na jeho činnost a dejte mu najevo svůj skutečný zájem.

7. Dítě nechvalte, ale sdílejte s ním jeho vlastní radost. Chválit dítě za chování a úspěchy jej vede k tomu, že se začne o něco snažit kvůli samotné pochvale a ne kvůli sobě. Stane se na vnějším souhlasu závislé a bude dělat cokoli, abyste jej pochválili. Se stejnou intenzitou se pak vaše dítě bude jednou snažit zavděčit svému šéfovi, partnerovi, kamarádovi… Pochvaly a odměny tak paradoxně mohou snižovat sebevědomí dítěte, stejně jako kritika.

8. Vzdejte se svých plánů s dítětem a važte si ho přesně takového, jaké je. Samotná vaše radost z toho, jaké dítě je a jaké má nápady, je nejlepším projevem důvěry, která mnohem spíše udrží jeho přirozenou snahu vynikat. Když říkáte: „Bude z tebe skvělá tanečnice.“, může se dítě bát, že nedokáže vaše požadavky splnit, a vzdá to předem anebo dře taneční kroky jen proto, aby vám vyhovělo. Přitom ale ztrácí skutečnou vnitřní motivaci a nakonec i zájem.

9. Vyhýbejte se popírání dětských projevů a nápadů. Když příliš často říkáte „ne“ a popíráte dětské představy, dítě si může vyvodit, že se rozhoduje špatně a že si nemůže věřit. Rozhodnutí dítěte platí a stojí za úvahu i tehdy, když nemůže dosáhnout toho, co chce.

10. Naslouchejte dítěti a uznávejte jeho emocionální projevy. Nesnažte se jeho projev emocí potlačit. Jeho sebevědomí poroste, když bude vědět, že platí jeho pocity i to, jak je vyjadřuje.

11. Své dítě nesrovnávejte s kýmkoli jiným. V ničem. Porovnávání s druhými vytváří pocit soutěže a obavu z prohry a je jedno, jak pro něj srovnání dopadá.

12. Dítě si rozvíjí sebedůvěru tím, že je zodpovědné za vlastní rozhodnutí a činy. Nechte mu proto míru zodpovědnosti, která vychází z jeho zralosti a zájmů. Pokud svému dítěti vybíráte, co má nosit, navrhujete, co má dělat, připomínáte mu jeho úkoly a povinnosti (když vás o to nežádá), narušujete mu tak jeho smysl pro zodpovědnost a přispíváte k vytváření jeho závislosti na druhých.

13. Chovejte se ke svému dítěti jako k sobě rovnému, protože vaše dítě je vám rovné. Nikdo nemá menší cenu nebo menší právo na respekt jen proto, že prostě přišel na svět později. Dítěti pouze chybí zkušenosti a má nárok na to, abyste jeho omezení přijímali ohleduplně a zároveň radostně. Dítě vždy dělá to nejlepší, co dokáže, stejně jako vy.

14. Když dítě udělá chybu, buďte neutrální a pomozte. Pokud se ve vás probudí silná negativní emoce, sledujte v duchu slova, která jste chtěli vyslovit a která by mohla ublížit. Plně si vše přehrajte v hlavě, představte si, co byste chtěli udělat, vyvolejte vzpomínky z minulosti. Tato vizualizace zabere méně než minutu a nikomu neublíží. Je to pouze stará nahrávka, nejste to už vy, tady a teď. Jakmile pochopíte, jak vás myšlenky matou, zjistíte, že vaše skutečné já je plné bezpodmínečné lásky. Místo abyste na dítě přenášeli své úzkosti, dáte mu lásku, která ve vás odjakživa existuje. Když odhodíte hromadu harampádí svých myšlenek, osvítí vás poznání, kým sktečně jste, a dítě vidíte v láskyplném světle.

15. Když jste se svým dítětem, následujte jeho vedení a nechte se vtáhnout do jeho světa. Dejte mu najevo, jak jste šťastní, že můžete být s ním. Ujistěte se, že to tak vaše dítě cítí.

16. Když vás dítě požádá o pomoc, reagujte tak rychle, jak můžete a s dobrou náladou. Pokud na vaší tváři vidí netrpělivost nebo vás slyší mluvit podrážděným tónem, přeloží si to, jako že vás otravuje.

Pokud některou z doporučených rad zapomenete, vždycky si položte otázku: „Jak bych se choval ve stejné situaci, kdyby přede mnou stál dospělý člověk, kterého si vážím?“ Naslouchejte svému dítěti a ne hlasům ze své minulosti nebo nátlaku přátel a rodiny. Nadšení z dítěte posílí jeho sebevědomí.