Láska jako nedostatkové zboží aneb Proč ve vztazích stále narážíme II.

love, family and happiness concept - unhappy couple not speaking after having argument at home

Když jsem jako malá snila o romantické lásce až za hrob, ani ve snu by mě nenapadlo, jaká bude má realita a proč. Toužila jsem po bezpodmínečné lásce svého budoucího partnera a byla jsem odhodlaná nabídnout mu totéž. Háček byl v tom, že jsem to nikdy nezažila, neznala a tudíž neuměla dát ani přijmout.

Píše se o tom stále dokola a stejně se nedostatek lásky předává z generace na generaci jako mor. A přitom bez dostatku lásky na světě jen přežíváme. Strach pramenící z toho, že lásku druhých si musíme zasloužit (vybojovat, odpracovat), ničí v našem životě všechno pěkné.

Pokud je něčeho málo, dělá člověk všechno pro to, aby to získal. Nedostalo-li se mu dostatku pozornosti, dělá všechno proto, aby na sebe jakkoli upozornil. Pokud neměl dostatek lásky, je schopen zaprodat své tělo i duši, aby ji aspoň trochu dostal. Nedostávalo-li se mu zdravého ocenění, bude lpět na uznání za cokoli, co udělá.

Mnoho rodičů, kteří sami nedostali bezpodmínečnou lásku, často očekává, že jim nedostatek pocitu důležitosti jejich dítě doplní. Pokud si například otec nemohl či nedokázal splnit svou touhu stát se známým fotbalistou, snadno se může stát, že udělá všechno proto, aby si svůj sen realizoval skrze své dítěTlačí jej pak k výkonům, kritizuje ho za jakýkoli menší neúspěch, snaží se motivovat nadávkami a strašením. Pokud měla máma v dětství nedostatek lásky, ocenění a pozornosti, dost pravděpodobně bude doufat, že jí tento deficit její děti doplní a budou se chovat tak, aby jí život zpříjemnili a zjednodušili. Chybí-li rodičům smysl života, často si pořídí potomka, aby se jejich nudný a nezáživný život aspoň malinko zpestřil.

Vy jako dítě to cítíte. Cítíte tu zodpovědnost a zátěž. Máte to být  vy, kdo by měl svým rodičům naplnit, co jim chybí. Nemáte vlastní prostor pro život, chtějí být potřební a nepostradatelní. Vezmou vám možnost dělat chyby. Cítí se (podvědomě) dobře, když si bez nich nevíte rady. Konečně mají smysl života. Plést se do života vašeho. Ten svůj vzdali, protože mnohdy nevědí, co si s ním počít.

Nebo na vás naopak docela kašlali. Na vaše problémy neměli pro ty své čas. Zjistili jste časem, že bude lepší klidit se jim z cesty. Naučili jste se utíkat do své samoty, do svých fantazií a snů o lásce a pochopení. Našli jste si brzy cesty a prostředky, jak přehlušit pocit osamělosti.

Jak nedostatek lásky v dětství utváří naše vztahy

  1. Nerovnováha v dostatku pozornosti

Pokud nám rodiče nedokázali dát dostatek pozornosti nebo nám jí naopak dávali přesmíru, ve vztahu si budeme pozornost nárokovat a nezdravě se jí dožadovat. Pokud nám partner nenaplní naši představu o dostatku pozornosti a pochopení, může ve vztahu začít docházet k manipulaci, nevěře nebo jej vyměníme za někoho, o kom si myslíme, že nám doplní to, co si sami neumíme dát.

  1. Přemrštěná očekávání a seberealizace rodičů skrze své děti

Očekávají-li rodiče, že díky nám se zviditelní, že světlo naší slávy a úspěchu padne i na ně (vozili nás přece na tréninky, mnohé kvůli nám přece obětovali), pak se nám klidně může stát, že to od nás bude vyžadovat i náš partner. Náš partner se skrze nás může chtít posunout na “vyšší společenskou příčku” a my si dále neseme to obrovské břímě – “Musím se snažit, aby na mě byl hrdý.” “Musím se snažit, aby se mnou chtěl zůstat”.

Nebo naopak – nám se nepodaří být natolik úspěšní, jak si rodiče představovali, a tak si najdeme partnera – úspěšného člověka a vezeme se na jeho vlně společenské důležitosti. Doplníme si tak zvnějšku chybějící pocit, že jsme aspoň trochu důležití, že máme mezi druhými lidmi alespoň nějaký význam.

  1. Doplňování nedostatku lásky rodičů skrze udržování závislosti dětí

Mozek rodičů, jenž nedostali potřebné množství lásky a svobody, jim z podvědomí velí: Bude-li tě potřebovat, nikdy tě neopustí! Nebude-li bez tvé pomoci zvládat, nikdy se na tebe nemůže vykašlat! Rodič takto drží své dítě v závislosti a ze strachu (nedostatku lásky) v něm vytvoří pocit, že samo o sobě je neúplné, že bez pomoci nezvládne, že se na sebe nemůže spolehnout, že jeho názor není důležitý a zajímavý a naučí se více věřit druhým než samo sobě.

V partnerském vztahu pak tento člověk z pocitu vlastní nedůležitosti a méněcennosti často manipuluje partnera, aby byl podle jeho představ. Ovládá a snaží se držet moc nad někým, kdo se jeví jako slabší, případně kdo byl na manipulaci v dětství zvyklý. Celý tento model má jednoho společného jmenovatele, a to: Neumím si dobrý životní pocit dodat sám, potřebuji k tomu druhé. Jeden druhého drží v závislosti, protože ani jeden si o sobě nemyslí, že by s ním ten druhý chtěl být jen tak. Že jen tak je hoden lásky, něžných slov, ocenění a bezpodmínečného přijetí, aniž by se o to jakkoli musel zasloužit.

  1. Upřednostňování jednoho dítěte před druhým

Pokud jste cítili, že vašeho sourozence měli máma či táta raději, snadněji mu odpouštěli, nebyli na něj tak tvrdí, více se s ním mazlili, dávali vám jej za příklad, více jej oceňovali nebo se s ním více nasmáli, pak vám často nevědomky zasadili do mozku zápisy, že pro milovaného člověka může být někdo jiný (jiná) důležitější než vy, že jiného (jinou) bude mít raději, že o lásku můžete kvůli druhému přijít. A na světě je žárlivost, zášť a závist. Tak jsou zasazeny kořeny nevěry a strachu ze ztráty milovaného člověka.

Dnešní vztahy nefungují především proto, že jsou postaveny z větší míry na strachu než na lásce. Žárlíme a jsme ve střehu, protože podvědomě nevěříme, že jsme dost dobří a hodni lásky. Z nedostatku lásky partnera hlídáme, uvažujeme, kdo mu to posílá sms takhle pozdě večer, nedůvěřujeme. Myslíme si, že to partner by se měl změnit, aby nám nedával podněty k žárlení. Věříme svému vystrašenému mozku.

Jak na změnu

Chcete-li cokoli ve svém vztahu změnit k lepšímu, je třeba si uvědomit a přijmout základní fakt:

Nikdo a nic VNĚJŠÍHO vám pocit, že jste důležití, že za něco stojíte, že máte velkou hodnotu a význam, trvale a stabilně NEDODÁ!

A sakra! A co teď s tím tedy?

A na řadu přichází často neoblíbené slovo – ZODPOVĚDNOST.

Ona ale ta zodpovědnost zase tak zlá není, jak si mnoho lidí myslí. Její přijetí vám vrací sílu a moc nad svým životem. Vrací vám schopnost žít podle svého. Vrací vám možnost cítit se nádherně, skvěle a zdravě důležitě.

Tak co tedy teď s tou zodpovědností?

Přijměte zodpovědnost za to, že vy sami máte schopnost doplnit si VNITŘNĚ deficit lásky a pocitu, že za něco stojíte, a to stabilně a trvale. Pokud se vám to podaří, pak se nebudete stačit divit, jak se stejně tak změní chování druhých k vám!

Váš partner vás bude skutečně nesobecky milovat, věnovat vám svou pozornost, pochopení a obdiv, jakmile si vy sami o sobě bud25 kopieete myslet, že jste skvělí, jedineční, důležití, hodni lásky bez zásluh, významní a schopní.

Prvních 6 kroků, jak na zvýšení vlastní hodnoty, jsem popsala ve své e-knize 6 KROKŮ K VYŠŠÍ SEBEHODNOTĚ.

Chcete-li mít krásný vztah plný lásky, dostatku oboustranné pozornosti, respektu, úcty a souznění, pak začněte pracovat na vyléčení svých vlastních emočních bolů a pocitu bezcennosti. Jste schopni si změnou smýšlení o sobě samých změnit příběh vašeho života. Udělejte první krok již dnes!

Michaela Zdráhalová

Její vášní je rozvoj sebedůvěry a odvahy lidí. Po letech citového strádání a strachu zjistila, jak vzít svůj životní příběh do vlastních rukou, žít jej podle vlastního scénáře a plnit si své sny. Jedním z jejích snů je odhalit toto poznání co nejvíce lidem.

Je životní koučkou, lektorkou Emočních rovnic, mentorkou a mámou dvou skvělých dětí. Pomáhá lidem napravovat vztahy a ukazuje jim možnosti, jak žít svůj život plnohodnotě a bez zatažené ruční brzdy. Je autorkou eknih 6 kroků k vyšší sebehodnotě a Jak se osvobodit ze závislosti na partnerovi.

Více o Míše si přečtete tady >>

Komentáře