Jak si vytvořit ve svém životě vztahy, po kterých toužíme

Kvalita našich vztahů, ať už s blízkými, přáteli, ale i “cizími” lidmi, má zásadní vliv na to, jak se ve svém životě cítíme. To jak nám ve společnosti druhých je, má dopad na naše další počínání a pocit smysluplnosti na tomto světě. Bez dobrých vztahů přežíváme, hledáme, bojíme se, útočíme nebo se ukrýváme před světem.

Dobré a kvalitní vztahy není těžké vytvářet, pochopíme-li, jak fungují a jak je sami můžeme ovlivňovat ve svůj prospěch. A věřte, nebo ne – neposkytnu vám tady návod k jakékoli manipulaci. Ve skutečnosti s druhými lidmi nemusíme překvapivě dělat vůbec nic. 

Klíč se ukrývá v tom, že všechny vztahy, které máme, ukazují na to, jak o sobě smýšlíme, jak se k sobě chováme a co pro sebe sami skutečně znamenáme. Změnou vnitřního nastavení jsme schopni změnit chování druhých lidí k nám – dovolím si říct – až zázračně.

Každý člověk je schopen této změny svých vztahů v životě. Ne každý to však nakonec dokáže, i kdyby znal návod. Proč? Protože pro takovou změnu je třeba pochopit jednu zásadní pravdu.

Tou pravdou je, že chceme-li změnit své vztahy, musíme přijmout odpovědnost za to, že všechny dosavadní vztahy, které máme (ať se nám nelíbí jakkoli), jsme si vytvořili sami na základě svého smýšlení o sobě a následného chování. A všechny emoce, které v interakci s druhými lidmi cítíme, jsou naše a druhý za ně nenese žádnou odpovědnost. Lidé v našem dospělém životě nám pouze svým chováním vyvolávají staré pocity, které již byly v těle vytvořeny dávno předtím.

Tohle tvrzení může v mnohých z vás vyvolat nedůvěřivost či odpor: “Tak oni se ke mě chovají nehezky a tady mi chce někdo tvrdit, že je to moje vina?” Když však dovolíte svému mozku, aby se dozvěděl nové informace a odsoudil je případně až po dočtení článku, můžete pochopit mnohé důležité souvislosti a výrazně pozvednout své vztahy na novou úroveň.

Pro důkaz vás zde přiměji k malému zamyšlení. Pokuste se uvědomit si, že ke každému člověku ve vašem životě se chováte trochu jinak. K někomu s úctou, někoho se nebojíte tak trochu urážet a shazovat, k někomu jste více kritičtí, k někomu spíše laskaví a jemní, někomu se často vysmíváte, někoho si vážíte. Tedy každému člověku, aniž byste to vědomě ovládali, se chováte podle toho, co on ze sebe energeticky vysílá a na jaké zacházení je on nastaven.

Pojďme se tedy společně podívat, co vaše negativní pocity vypovídají o vás a vašem vztahu k sobě a poté, v druhém dílu tohoto článku, jak můžete své vnitřní nastavení měnit, aby se měnilo i chování lidí k vám.

Co tedy vypovídá o mentálním nastavení člověka, když…

1. … se cítí ponižovaný?

Ponižuje sám sebe. Neuvědomuje si svou důležitost, svou hodnotu a vysokou cenu. Věří tomu, že druzí lidé jsou důležitější. Má strach se projevit, ukázat své kvality, často o žádných ani neví. Naučil se, že druhým musí vycházet vstříc, aby jej vůbec strpěli ve své přítomnosti. Nemyslí si, že je někomu přínosem, neví o svých talentech a jak jimi může přispět druhým. Devalvuje sama sebe na nižší druh a druhým dává prioritu. Nectí své pocity a potřeby, upřednostňuje zájmy druhých lidí a jejich potřeby. 

Jak se ponížený člověk chová?

Omlouvá se za sebe, je emocionálně labilní, vyhýbá se konfliktům, ustupuje. Stydí se za sebe. Přitahuje manipulativní a narcistní jedince. Druhým podprahově vysílá – nemusíš si mě vážit, jsem méně než ty, jsem bezvýznamný.

2. … se cítí odmítaný?

Odmítá sám sebe ve své nedokonalosti. Nedokáže se přijmout i se svými slabostmi a “selháními”. Podvědomě nevěří tomu, že si zaslouží lásku jen tak, za to že je. Naučil se si lásku vynucovat, aby nějakou od ostatních dostal. Nutí druhé, aby plnili jeho potřeby a předpokládá, že na to má plné právo. Nemá dobrý kontakt se svými citovými potřebami a už vůbec si je neumí naplňovat sám. Je otrokem přijetí a péče druhých, je na nich závislý a myslí si, že bez jejich přízně nemůže existovat. Padá do role oběti a obviňuje druhé. Aby si získal lásku a přijetí druhých, naučil se citově vydírat, vytvářet tlak, či jinak s druhými manipulovat.

Jak se odmítaný člověk chová?

Nutí druhým své potřeby a své zvyky. Řídí se především tím, co chce on. Na druhé nebere žádný nebo jen malý ohled. Neumí si říct, co od druhých potřebuje a často očekává, že by to druzí měli vědět či vycítit. Lidé od něj odcházejí, protože se vedle něj necítí svobodní a volní. Druhým podprahově vysílá – stejně mi nedokážeš dát lásku. Drž se ode mě dál. Nebuď ke mě laskavý a vstřícný. Nedávej mi lásku. Nepřijímej mě.

 

3. … se cítí kritizovaný?

Odsuzuje sám sebe a má na sebe velké nároky. Vidí na sobě mnoho nedostatků a neustále se snaží zlepšovat či měnit tak, aby byl druhými více přijímán. Zaměřuje se na to, co mu nejde, a to se snaží zlepšovat. Nevěří, že může dělat chyby a každý nezdar bere jako selhání. Vnitřně se shazuje a omlouvá za to, že není dokonalý.

Jak se chová člověk, který se cítí kritizovaný?

Obhajuje se, vysvětluje, bojuje za své pravdy. Má pocit, že když se neobhájí, prohrává a ztrácí hodnotu. Druhým podprahově vysílá – mám spoustu chyb, není na mě nic moc k ocenění, měl bych být lepší, máš právo mě hodnotit, máš právo mi říkat, jaký bych měl být, ty víš lépe než já, co je pro mě správné.

4. … se cítí osamělý?

Není pro sebe důležitý a nemá pocit, že o něj má někdo skutečný zájem. Myslí si, že nepatří mezi ostatní, že bez něj si druzí rozumějí lépe. Často má pocit, že je jiný než ostatní a že je s ním něco špatně. Dobrovolně se straní okolí, aby nezatěžoval. Vnímá se jako přítěž a drží se dál, aby se nemusel konfrontovat s bolestivými pocity odlišnosti a zbytečnosti pro druhé.

Jak se chová člověk, který má pocit, že jej druzí nechtějí?

Před druhými utíká. Uzavírá se, a tím vytváří pro druhé dojem, že o ně nemá zájem. Nezapojuje se do spolupráce. Druhým podprahově vysílá – běž ode mě pryč, raději mě nechej, nejsem dost dobrý.

5. … se cítí, že jej nikdo nechápe?

Nerozumí sám sobě. Je vnitřně rozpolcený. Neumí jasně a napřímo komunikovat své pocity a potřeby. Druhým neukazuje svůj vnitřní svět, protože mu to v dětství k ničemu nebylo. Naučil se, že jeho potřeby a pocity stejně nikdo nechápe a už vůbec mu s nimi niko nedokáže pomoci. Naučil se hledat pomoc vždy jen u sebe a uzavírá se před druhými s pocity frustrace.

Jak se chová člověk, který má pocit, že jej druzí nechápou?

Méně mluví. Místo, aby komunikoval o svém postoji a svých potřebách, snadno se uzavírá a uráží. Ulítává si do představ a snů a ztrácí s druhými kontakt. Druhým podprahově vysílá – nesnaž se mě pochopit, vím, že se mě nedá rozumět, jsem jiný než ty.

6. … má strach z druhých lidí?

Bojí se sám sebe. Bojí se svých temných stránek povahy. Bylo mu ubližováno a v dětství přijal myšlenku, že je vedle druhých bezmocný a ohrožený. Odpojil se od uvědomění si své vlastní síly ve svém životě. Druhým se často raději vyhýbá, aby jej někdo psychicky či fyzicky nezranil. Bojí se velké bolesti, kterou dříve zažil a už ji nechce opakovat. Svou moc nad svým životem nevyužívá a drží se více ústraní. Nemyslí si o sobě nic dobrého.

Jak se chová člověk, který má strach ze zranění druhými lidmi?

Mračí se, má nedůvěřivý výraz. Často vypadá nepřístupně a tvrdě. Vytvořil si chladnou masku, aby se k němu nikdo nedostal a znovu nezasáhl do jeho dříve důvěřivého a otevřeného srdce. Druhým podprahově vysílá – ubliž mi, zraň mě, řekni mi něco ošklivého, udeř mě, naštvi se na mě, vytoč se.

7. … se cítí omezovaný a nesvobodný?

Omezuje sám sebe naučenými morálními pravdami o tom, co by měl či neměl. Svazuje se a nedopřeje si to, po čem skutečně touží. Nemyslí si, že jeho sny má právo realizovat. Uvěřil myšlence, že zde musí být pro druhé a plnit především jejich potřeby a přání. Pokud by si šel vlastní cestou, má strach, že by ztratil milované lidi. Často tak zůstává v nevyhovující práci či v nevyhovujícím vztahu a neumí se ozvat. Má problém s cítěním a nastavováním svých hranic a druhým nedokáže říkat ne. Nechává se snadno zmanipulovat. Jeho vnitřní sebezrada tak často vyúsťuje v nejrůznější druhy nemocí a depresí.

Jak se chová člověk, který se cítí omezovaný?

Utíká před druhými. Myslí si, že jen o samotě si konečně může dělat, co chce. Ostatním se snadno přizpůsobuje, ale pak je nespokojený a bez života. Druhým podprahově vysílá – máš právo mě přesvědčovat o tom, co bych měl a neměl, máš právo si ze mě dělat zlepšovače nálady, ano, můžeš mě zneužít k tomu, abych nesl odpovědnost za tvé věci a pocity.

 

To, jak sami sebe vnímáme a jakou pro sebe máme hodnotu, vysíláme směrem k druhým, aniž bychom často museli říci jediné slovo. A to nepřetržitě.

Když si vypíšete své vlastní emoce, které ve vás vyvolávají druzí, můžete podobným způsobem zjistit, jak totéž nějakým způsobem děláte sami sobě, kde se nedoceňujete a nezahrnujete sami sebe potřebnou láskou. Chování druhých k nám se změní, když vnitřně pozměníme vztah k sobě a své sebepojetí.

Namísto nepříjemných pocitů ponižování, odmítání, omezování, strachu, nepochopení, osamělosti a kritiky tak můžeme s druhými trvale zažívat pocity uznání, respektu, přijetí, ocenění, bezpečí, spojení s druhými, podpory a svobody. Nezávisle na tom, o jaký vztah našeho života se jedná. Budeme se cítit s druhými propojení, a bude nám tak dobře s nimi i v čase bez nich. O tom, jak na to, už více v 2. dílu tohoto článku.

 

Michaela Zdráhalová
Její vášní je rozvoj sebedůvěry a odvahy lidí. Po letech citového strádání a strachu zjistila, jak vzít svůj životní příběh do vlastních rukou, žít jej podle vlastního scénáře a plnit si své sny. Jedním z jejích snů je odhalit toto poznání co nejvíce lidem.

Je životní koučkou, lektorkou Emočních rovnic, mentorkou a mámou dvou skvělých dětí. Pomáhá lidem napravovat vztahy a ukazuje jim možnosti, jak žít svůj život plnohodnotě a bez zatažené ruční brzdy. Je autorkou eknih 6 kroků k vyšší sebehodnotě a Jak se osvobodit ze závislosti na partnerovi.

Více o Míše si přečtete tady >>

Komentáře