Hra ega – Nikol Kobsová

Když řešíme problém, máme tendenci se s ním plně ztotožnit. Zapomínáme na to, kdo doopravdy jsme. Na svůj klid, mír, svobodu, lásku a vnitřní rovnováhu.

Naše ego umí mistrovsky manipulovat a přesvědčit nás, že to co se nám v životě děje, jsme my samotní. A myšlenky, které se nám v hlavě honí, tuhle domněnku jen podporují. Snaha úpěnlivě vymyslet řešení a popřemýšlet nad každou variantou, která by se mohla stát, vede k vnitřnímu napětí a tlaku. Ego potřebuje neustálou jistotu, že má vše plně pod kontrolou a navádí nás ke krokům, které jsou pro něj přijatelné a samo je vyhodnotí jako nejlepší.Jak popisuje pan MUDr. Jan Vojáček ve své knize Umění být zdráv: ,,Ego má být součást orchestru, který řídí srdce. Pak je to důležitý hráč na místě, které mu náleží.“

Systém, ve kterém vyrůstáme a okolí, které nás formuje, nás postupně odlučuje od vlastních pocitů a plného vnímání nás samotných. Často potom reagujeme na dané situace z úrovně strachu, hněvu či zoufalství a vyžadujeme po ostatních určité reakce, podporu, lásku, ocenění. Takhle si jdeme přímou cestou pro nějakou formu závislosti. Vlastní klid a cenu si budujeme na základě vnějších vlivů jako např. svého domu či auta, chování partnera, prestižní kariéry, počtu vysokých škol či lajků na facebooku.

Naučili jsme se neslyšet vlastní tělo a odloučili jsme se od svého nitra, kde je vše v naprostém pořádku. Ego převzalo plnou kontrolu nad naším životem a vynakládá snahu nás udržet v iluzi, že takhle to má být.

Jsou ale situace, kdy můžeme nahlédnout za oponu. Je to doba, kdy prožíváme silnou bolest, smutek, pocit selhání a jednoduše to vzdáme. V tomto okamžiku ego ztrácí kontrolu a my můžeme pocítit svobodu, klid, mír. Bolest vzniká ve chvíli kdy klademe odpor přítomnému okamžiku. Kdy nepřijímáme to, co se nám teď děje a bojujeme proti tomu. Nechceme se smířit s tím, co je zřejmé, protože jsme chtěli a očekávali něco jiného. Ego chtělo a očekávalo něco jiného. Vždyť si to už vymyslelo, nalajnovalo a zvážilo všechny varianty a teď je to všechno jinak.

Jinak znamená přesně tak, jak má. Když konečně přestaneme klást odpor, umožníme vidět jinak. Paradoxně tak, jak je pro nás nejpřirozenější. Vlastním nitrem.

Když přijmeme to, co se teď děje a dáme průchod všem emocím, je to nejkratší cesta ke svobodě a k návratu k sobě. Souvisí s tím pustit i všechen strach, který nás obklopuje. Procítit bolest, která je s námi a my ji neakceptujeme. Vidět věci takové, jaké jsou.

Cokoliv v nás způsobuje napětí, žádá si to jen o zpracování a naši pozornost. Je to pouhý ukazatel, který když se naučíme slyšet, umožníme jít směrem, který si z hloubi duše přejeme.

Nejsme zvyklí prostě jen být. Ale právě v tomto rozpoložení vše začíná.

S láskou,
Niki
Nikol Kobsová
Nikol Kobsová
S velkou radostí se věnuji hlubšímu poznání, kdo skutečně jsme a pomáhám uvidět omezení, která si vytváříme. Velmi často ani netušíme, že nakonec vše máme ve vlastních rukou. Uvolněním umožníme životu, aby prostě jen byl. Takto můžeme pozorovat, co přijde a plně pociťovat svobodu, která uvnitř nás je.

www: http://michaelazdrahalova.cz/konzultace/konzultace-nikol/

fb: https://www.facebook.com/nikolkobsova.cz

Komentáře