Dovolte si chybovat

73ac15e02aac0817cebd384c353aec26Dokonalost je iluze. A honba za dokonalostí je stejně zoufalá jako běh křečka v jeho kolečku. Cíl v nedohlednu. Většina lidí se chyb děsí. Snaží se jich vyvarovat. Čím více se však chybám snažíme vyvarovat, tím více je zpravidla děláme a tím více možností má náš kritický mozek důvodů pro sebe-destrukční monology.

Je třeba přijmout fakt, že chyby dělat budete, ať chcete nebo ne. Člověk je tvor omylný. To je holý fakt. Je ale třeba malinko si vysvětlit pojmy.

Rodiče mnoho z nás vedly k tomu, že chyba je špatná. Rozbili jsme skleničku a přiletěl pohlavek či se začalo křičet a urážet. Náš mozek si v té chvíli zapsal to, co slyšel z úst rodičů:

  • ​U​dělám-li nějakou chybu, j​sem k ničemu.​
  • Udělám-li chybu, d​ruhé jsem zklamal.​
  • Udělám-li chybu, n​ejsem hoden lásky.​
  • Udělám-li chybu, m​ěl bych se stydět!​

To jsou důvody, proč nás pak celý zbytek života varuje před chybami. Potřeba cítit se d​ost dobrý a milován je jedna ze základních potřeb člověka.

Má-li člověk strach o ztrátu lásky a uznání v souvislosti s chybami, bude dělat první poslední pro to, aby se jim vyvaroval! Což je, jak už jsme si řekli, vyčerpávající cesta bez konce.

Kdyby však stejnému dítěti rodiče řekli, poté, co rozbilo sklenici, že se nic tak hrozného nestalo a důležité je, aby se nepořezalo o sklo a zda chce s úklidem střepů pomoci, nepocítilo by dítě strach o ztrátu lásky a přízně rodičů.

Mohlo by si tak v klidu uvědomit, že například chytilo sklenici nedbale, nebo že by asi příště nemělo brát sklenici mokrou rukou. Prostě má čas a prostor, v bezpečném a láskyplném prostředí, uvědomit si důvod své chyby i možnost, jak to příště udělat jinak a lépe.

Cítíte ten rozdíl v přístupu k chybě?

V prvním případě je chyba něco děsivého a nepatřičného, prostě velký problém. V druhém případě je chyba i​nformací, jak zvládnout situaci příště lépe.​

Proto si s okamžitou platností d​ovolte dělat chyby!​ Jděte si dobrovolně pro chybu a místo sebe-shazujících monologů a pocitů studu se zkuste zaměřit na způsob, jak udělat danou věc příště lépe. O​kamžitě si jakýkoli omyl odpouštějte. Zkuste se mu někdy i zasmát. Pokud nejde o život, jde …. Víte o co. 🙂 A navíc, myslíte si, že je na světě někdo, kdo chyby nedělá?

 

Ti nejúspěšnější lidé jsou také těmi, co udělali nejvíce chyb. Protože bez chyb (situačních informací) by nezjistili, jak dané věci vylepšit.

Od některých rodičů se dozvídám zajímavé názory, např. že pokud své dítě nepotrestají, neuvědomí si tak svou chybu a příště to udělá znova. Velký omyl, přátelé! Je to přesně naopak.

TREST DÍTĚ PARALYZUJE! Udělá chybu příště s o to větší pravděpodobností! Takže stejný princip funguje i na vás samotné. Pokud se přestanete kritizovat, neznamená to, že chyby budete dělat pořád dokola. Naopak když se povzbudíte a řeknete si, že o nic nejde, že vše lze napravit, teprve můžete začít osobnostně růst.

Moje doporučení:

1) Pokud se vám něco nepovede, v​nímejte reakce svého těla.​ Něco pokazíte, někdo vás obviní, že jste něco nezvládli – kde se to ve vašem těle odrazí? A jakým způsobem? Neřešte myšlenky, řešte jen tělesné projevy. Tyto tělesné projevy jsou těmi, které jste zažívali už jako malí, přišel-li po chybě trest nebo nadávky. Když si je znovu, ale tentokrát vědomě (tedy plně přítomně) prožijete – procítíte, propustíte tyto negativní pocity na svobodu a teprve poté se mohou dít změny v hlavě.

2) Toto cvičení je převzato od Louise Hay. Začněte si představovat, že je vám pět let. Upřeně se tomu dítěti podívejte do očí. Spatříte v nich touhu a uvědomíte si, že to malé dítě chce po vás jedno jediné – lásku. Napřáhněte paže a obejměte ho. Drž ho láskyplně a něžně. Říkejte mu, jak moc ho máte rádi, jak moc vám na něm záleží. Projevte obdiv nad tím, jaké je, a říkejte, že je v pořádku, když při učení dělá chyby. Slibte, že mu budete neustále na blízku, že se o vás od teď už vždy může plně opřít. Pak to dítě stále zmenšujte, až bude tak malé, že se vejde do vašeho srdce. Uložte ho tam, abyste pokaždé, když pohlédnete tím směrem, viděli ten drobný obličej a mohli mu dávat spoustu lásky.

3) V průběhu příštích dní opakuj svému vnitřnímu dítěti:

“Jsi dokonalé přesně takové, jaký jsi. Vím, že děláš, co můžeš. Každý den jsi úžasnější. Růst a změna je zábava a my je můžeme podstoupit spolu.”

Michaela Zdráhalová

Její vášní je rozvoj sebedůvěry a odvahy lidí. Po letech citového strádání a strachu zjistila, jak vzít svůj životní příběh do vlastních rukou, žít jej podle vlastního scénáře a plnit si své sny. Jedním z jejích snů je odhalit toto poznání co nejvíce lidem.

Je životní koučkou, lektorkou Emočních rovnic, mentorkou a mámou dvou skvělých dětí. Pomáhá lidem napravovat vztahy a ukazuje jim možnosti, jak žít svůj život plnohodnotě a bez zatažené ruční brzdy. Je autorkou eknih 6 kroků k vyšší sebehodnotě a Jak se osvobodit ze závislosti na partnerovi.

Více o Míše si přečtete tady >>

Komentáře